Archiv autora: Milan Zahn

Strážní andělé na Berounce

Když jsem v sobotu ráno projížděl Zvíkovcem, upoutal mou pozornost na tuto dobu nebývalý ruch v kempu pod mostem. Pomyslel jsem si něco o skalních nadšencích a odmykání řeky a pokračoval dál. Netušil jsem, že o pár hodin později se znovu uvidíme. A postupné přirážení lodí  putujících po řece ke břehu s pytly v rukou prozradilo smysl této výpravy. Očistit břehy tak, aby putování po Berounce bylo stále okouzlující a ničím nerušené. Díky Vám dobří lidé!

Týřov a dvanáct zakletých panen

IMG_1574Když jsem nedávno poslouchal nové CD Démophobie Třetí poloha, zaujala mě skladba V Týřově, pojednávající o jisté pověsti či legendě pojící se se stejnojmenným hradem. A zaujala hned ze tří důvodů: K Týřovu mám osobní vztah, neboť je coby kamenem dohodil od chaty na Berounce, kde se tak rád vracím do náruče čisté matky přírody. Potom, jak se o Týřovu a jeho legendách doslechl Déma zabývající se svou tvorbou Plzní a Plzeňskem? A třetí důvod? Jak to, že jsem o tom ještě nikdy neslyšel. A tak jsem trochu pátral a víceméně uspokojivě si odpověděl na všechny otázky. Začnu od konce. V běžně dostupných pramenech o hradu Týřov se totiž o této legendě prakticky nic nepraví. Proto když jsem se pídil po historii hradu, tuto legendu jsem prostě minul, neboť patrně poprvé tuto legendu pod názvem Teyřov – Plzeňský synek dvanáct zakletých dívek na Teyřově publikoval Jaroslav Schiebl v 13. čísle Plzně v pověsti, legendě, tradici a škádlivce, které vyšlo již v roce 1934 (díky Haničce za zapůjčení). Zde byla pověst o Týřově zařazena do Pověstí plzeňského okolí a tak se tedy patrně dostala i do hledáčku Démy. Ovšem v souvislosti s Plzeňskem, nikoliv však Rakovnickem či Křivoklátskem, kde bych to logicky očekával. Celý příspěvek

Ne přehradě!

Výřez SkryjeKdyž jsem před časem uveřejnil příspěvek s názvem Vodní dílo Křivoklát, netušil jsem, jak brzy se s tímto tématem opět setkám. Tentokrát to však není ohlédnutí za projekty z dávných let, tentokrát je to téma celkem živé. Vše, alespoň pro mě spustil článek na Novinkách.cz „Plány protipovodňové hráze na Berounce děsí nejen ekology„. Na první pohled to je jen oprášení starých záměrů a projektů, který však pomíjí všechny možné funkce až na jednu, kterou je ochrana majetků okolo dolního toku Berounky před povodněmi. Jak lze vyčíst ze studie „Protipovodňová ochrana dolní Berounky – studie retenční nádrže„, hráz tohoto vodního díla by totiž byla za běžných stavů průtočné a uzavírala by se a tím i začala plnit jen od určitého stavu odpovídajícího snad „dvouleté“ povodni na dolním toku. Maximem by mělo být zadržení tisícileté vody což by způsobilo vzdutí hladiny na úroveň kdysi uvažovaného Vodního díla Křivoklát. Sice zajímavý experiment s přínosem pro omezený okruh lidí, kteří nerespektovali přirozenou dynamiku Berounky na dolním toku a stavěli a stavěli tam kde neměli, ovšem s nedozírným dopadem na unikátní přírodně-kulturní fenomén, kterým Berounka od Liblína po Roztoky bezesporu je.

Nechci a nebudu hodnotit, ale pro všechny, komu toto téma není lhostejné nabízím minimálně pár odkazů:

 

Železniční zastávka Skryje nad Berounkou

Skryje nad Berounkou

 

 

Železniční zastávka Skryje nad Berounkou nebo dost možná i Týřovice nad Berounkou. Tak nějak by se jmenovala zdejší železniční zastávka trati, která měla údolím Berounky spojovat Prahu s Plzní. Nakonec však došly peníze, koněspřeží nahradil parní stroj a z původního záměru zůstaly jen v krajině sotva patrné pozůstatky realizované části této trati známé jako Buštěhradská dráha spojující pražské Dejvice a Lány. A ještě něco po tomto záměru ve Skryjích zůstalo … trilobiti. Byť se to na první pohled nezdá, ale je to tak. Zamýšlenou trať totiž nevyměřoval nikdo jiný než francouzský inženýr Joachim Barrande, který při geologickém průzkumu v okolí Skryj objevil zkameněliny. A když projekt železnice z finančních důvodů zanedlouho zkrachoval, vrhl se Barrande zcela na průzkum geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách.

Vodní dílo Křivoklát

BerounkaOd nepaměti jsem na chatě slýchával příležitostné příběhy o uvažované přehradě na Berounce, která by měla umožnit její splavnost kvůli přepravě velkých celků z plzeňských škodových závodů. Velkým dohadem však bylo, kam by voda až vystoupala, zda by naše opečovávané rekreační objekty zůstaly ušetřeny, či by se v nich začala prohánět hejna ryb. Internet byl tehdy výsadou několika málo akademiků a já tou dobou ještě neměl ukončenu ani základní školu. Dostat se tedy k relevantním informacím nebylo nikterak snadné a tak žil dál v blahé nevědomosti.

Po letech jsem se k tomuto tématu opět dostal. To už však vyhledání těchto informací nebylo nikterak složité, zejména pak co jsem objevil práci Karla Kramla, který ve svém pojednání Vodní dílo Křivoklát na Berounce shrnuje vše podstatné. Dovolím si zmínit několik zajímavostí, které mě v historii tohoto náměru zaujali. Prvním takovým momentem je, že historie vodního díla na Berounce sahá až na počátek 20. století, kdy bylo zadáno vypracování studie využitelnosti vodní síly na přítocích Vltavy. Tato studie uvažovala umístění hráze u Roztok nebo v druhé variantě přímo u Čertovy skály u Týřovic. Ve dvacátých letech byl uvažován ještě ambicióznější projekt, propojující Vltavu přes Všerubský průsmyk s Dunajem v Řeznu. Po druhé světové válce byla ve zdejší lokalitě uvažována celá řada projektů. Smyslem měla být jednak splavnost řeky, ale protipovodňová ochrana či zásobování pitnou a užitkovou vodou mj. i v souvislosti s již tehdy uvažovanou jaderno elektrárnou Temelín. V šedesátých letech se objevil i první návrh na přečerpávací řešení vodní soustavy Přečerpávací vodní elektrárna Červený Kamen.

Naštěstí v případě všech návrhů zůstalo právě jen u těch návrhů a tak snad unikátní kout přírody zůstane zachován i pro časy budoucí.

Ale vždy to nebyly jen záměry a návrhy. V období druhé světové války zde probíhal intenzivní geologický průzkum a v letech 1981-83 byla dokonce v severním svahu vrchu Prachoviště nedaleko legendární restaurace U Rozvědčíka ražena průzkumná štola. A nic nevadilo, že již v roce 1976 byly navrhované varianty zamítnuty a následně vyhlášena oblast biosférickou rezervací UNESCO a následně i Chráněnou krajinnou oblastí. Ve věci se vyjádřil dokonce i tehdejší prezident Gustáv Husák na XVI. sjezdu KSČ, který řekl: „Uchovat základní hodnoty životního prostředí, bohatství přírody a krásy naší země, to je povinností všech odpovědných orgánů, společná věc všeho našeho lidu.“

A přesto je do dneška Berounka ve Státním vodohospodářském plánu vedena jako řeka potencionálně splavná.

Každopádně, maximální vodní hladina by se pohybovala někde v nadmořské výšce mezi 283 metry (poslední varianta Hydroprojektu z roku 1979) a 299 metry (tzv. varianta „Vysoký Křivoklát“ z roku 1974).

Pro lepší názornost jsem si vyhrál s mapkou a zakreslil přibližnou polohu vodního jezera v okolí Skryj. A objevila se na ní taková zajímavost, neboť zřícenina hradu Týřov by se po realizaci vodního díla stala ostrůvkem.

Vodní dílo Křivoklát

Vodní dílo Křivoklát


Literatura:

KRAML, Karel. Vodní dílo Křivoklát na Berounce [online]. 2002 [cit. 2015-07-06]. Dostupné z: http://www.karelkraml.czweb.org/Krivoklatska_prehrada.pdf

Skryjský potok

Skryjský potok lze bez nadsázky považovat za zajímavé téma na příjemnou nedělní procházku. Pohodlně lze totiž projít většinu jeho povodí, dojít k pramenům a poté až do míst, kde se vlévá do Berounky.
Nejprve trocha faktů. Skryjský potok pramení necelých 2,5 km jihovýchodně od Skryj na severním úbočí vrchu Bludný v nadmořské výšce 425 m n.m. Odtud jeho tok směřuje prakticky stále k severu, kde se po 2,8 km v nadmořské výšce 250 m n.m. vlévá do Berounky jako pravostranný přítok na říčním kilometru 75. Kolem Skryj protéká potok na východě hlubokým zalesněným údolím, jehož zákruty zde sleduje i naučná stezka Skryjský luh. Plocha povodí Skryjského potoka, jehož číslo hydrologického pořadí pramenného povodí, tedy jakéhosi rodného čísla vodního toku je 1-44-02-1430, činí 5,399 km2. Správcem tohoto toku jsou Lesy ČR. Celý příspěvek

Vlastec

Kouzlo zdejších lesůDovolím si vrátit se k jednomu staršímu výletu v okolí Skryj, který v sobě zahrnul hned dvě zdejší zajímavosti. Tou první, o které se teď trochu rozepíši, je vrchol Vlastec a tou druhou, kterou si nechám na příště, je údolí Úpořského potoka.

A co je na Vlastci tak zajímavé. Především to, že se svou nadmořskou výškou 611,7 metrů je nejvyšším vrcholem okresu Rakovník. Druhou zajímavostí je, že masiv Vlastce tvoří nejjižnější výběžek tohoto okresu. Tolik o faktech. Kdo chce vědět víc, může mrknout na můj článek na Wikipedii Vlastec (Křivoklátská vrchovina). S tou nadmořskou výškou se navíc pojí ještě jedna zajímavost. Vlastec leží asi 4,5 km jižně od Skryj, které jsou asi 1 km jižně od Berounky. Takže od nejvyššího bodu okresu Rakovník leží necelých 6 kilometrů severně i bod téměř nejnižší1)Skutečně nejnižším bodem je hladina Berounky ve Žloukovicích na kótě 225 m n.m., tedy hladina Berouny v nadmořské výšce 250 m n.m. Na 6 km lze tedy udělat docela zajímavé převýšení 363 m. A právě touto cestou jsme se tenkrát pustili – od Berounky v tábořišti Ahoj, přes Skryje a pak po zelené stále vzhůru a na jih. Celý příspěvek

Poznámky   [ + ]

1. Skutečně nejnižším bodem je hladina Berounky ve Žloukovicích na kótě 225 m n.m.